Při hodnocení určitosti a úplnosti žalobního návrhu je třeba dát přednost takovému výkladu vůle žalobce, který umožní věcné projednání žaloby

11.06.2019

Ústavní soud, Brno, TZ 74/2019

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti omluvy a zadostiučinění ve výši 1 500 000 Kč za porušení svých osobnostních práv podle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („starý“ občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013). V odůvodnění své žaloby ze dne  6. 1. 2014, podané Městskému soudu v Praze, stěžovatel doslova uvedl: „Dne 25. prosince 2010 žalobce nastoupil do Vazební věznice Praha – Pankrác (dále jen „VV Pankrác“) k výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody, když byl předtím uznán vinným ze spáchání trestných činů útok na veřejného činitele a útok na státní orgán. Krátce po přijetí byl hospitalizován v Nemocnici s poliklinikou VV Pankrác kvůli zdravotním potížím způsobeným volním odmítáním stravy. Zde mu byla dne 4. ledna 2011 bez jeho souhlasu aplikována krevní transfuze. Tím došlo k porušení jeho práv podle § 23 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň podle čl. 5 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Zároveň s uvedeným zákrokem byly vůči žalobci bez zákonného důvodu použity omezovací prostředky. Tím bylo porušeno ustanovení čl. 1 odst. 1, 2, 3, 6, 7, 8 věstníku MZ č. 5 částky 7/2009, o používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotních zařízeních České republiky. V obou popsaných případech byla též porušena žalobcova práva zaručená v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důkaz: zdravotnická dokumentace o žalobcově hospitalizaci – k vyžádání od žalované.“

Obvodní soud pro Prahu 2 nejprve žalobu zamítl s tím, že tvrzený nárok byl promlčen podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek zrušen, neboť Městský soud v Praze shledal, že vůlí stěžovatele nebylo uplatnit nárok podle zákona č. 82/1998 Sb., ale podle občanského zákoníku, čímž se obvodní soud vůbec nezabýval. Zároveň uložil obvodnímu soudu, aby se v dalším řízení zaměřil na odstranění vad samotné žaloby. Obvodní soud následně usnesením vyzval stěžovatele k doplnění žaloby, konkrétně aby vylíčil základní skutkové okolnosti, tedy v čem je spatřován zásah do osobnostních práv, kdo do jeho práva zasáhl, jaká újma mu tím vznikla a jakým způsobem dospěl k výši požadovaného zadostiučinění. Na to stěžovatel reagoval sdělením, kterým žalobu doplnil mj. o označení organizační složky státu a uvedl, že při stanovení výše satisfakce vycházel z konkrétní judikatury Evropského soudu pro lidská práva. V únoru roku 2017 obvodní soud (asistentem soudce) žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba ani po doplnění nesplňuje zákonné požadavky a nelze o ní proto rozhodnout. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací Městský soud v Praze. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti mj. uvedl, že pokládá za ostudné, že mu soudy neposkytly ochranu před zásahem do fyzické a morální integrity, která je co do fakticity a intenzity zjevná, ale staví stěžovatele do pozice zeměměřiče z Kafkova Zámku.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

follow link get link Právní věta:
Při hodnocení určitosti a úplnosti žalobního návrhu je třeba dát přednost takovému výkladu vůle žalobce, který umožní věcné projednání žaloby, jejíž případné nedostatky se lze pokusit odstranit v rámci důkazního řízení, přičemž riziko neúspěchu takové snahy nese zásadně žalobce. Odmítnutím žaloby v takové procesní situaci dojde k odepření práva žalobce na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které rovněž zahrnuje právo stran sporu přednést své argumenty a dozvědět se, jak je soud zhodnotil a proč jim nevyhověl.

Dle Ústavního soudu není řádně odůvodněn závěr obecných soudů, dle něhož žaloba (i s doplněním) není dostatečně určitá v těch prvcích, které obvodní soud uvedl ve výzvě k doplnění. Z odůvodnění není zřejmé, absence jakých skutečností brání projednání žaloby. Stěžovatel přiměřeně podrobně vymezil lékařský zákrok, odkázal na zdravotní dokumentaci, a tvrdil, že tento zákrok byl proveden bez jeho souhlasu a tedy v rozporu s právními předpisy. Jakkoliv by pochopitelně bylo nutné v dané věci teprve provést dokazování, podle nějž bude možné rozhodnout, nebrání tato skutečnost v zahájení řízení. Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2338/18 je dostupný PDF zde (249 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu