Přehled jednání Ústavního soudu pro 35. kalendární týden roku 2019

23.08.2019

 

 II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2019 14:00 do: 27.08.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 222/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2017 č. j. 14 Co 378/2009-598 výroku I. písm. d) a výroku III. o nákladech řízení
Eventuální akcesorické návrhy:  odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika:  Právo vlastnit majetek, nabývání majetku Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  V. L. a L. L., zastoupeni Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, sídlem Špitálka 434/23b, Brno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

follow site  Ústavní stížností napadenými výroky rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně v odvolacím řízení o povinnosti stěžovatelů (vedlejších účastníků na straně žalobce) zaplatit společně s žalobcem náklady řízení žalovaným. Stěžovatelé však namítají, že jim soud uložil zaplacení náhrad nákladů řízení, aniž by vzal v potaz veškeré okolnosti případu, zejména to, že řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy z 2. 12. 1996 probíhalo v době, kdy ještě nebyli účastníky řízení. S přihlédnutím k délce trvání soudního řízení v souvislosti s přistoupením stěžovatelů až dne 23. 6. 2017 jako vedlejších účastníků, tedy v samotném závěru, nelze po stěžovatelích dle jejich názoru spravedlivě požadovat hrazení nákladů řízení společně a nerozdílně s žalobcem. Domnívají se, že rozhodnutí krajského soudu není řádně odůvodněno a je nepřezkoumatelné. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení nákladových výroků rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

source link

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2019 10:00 do: 29.08.2019 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2398/18Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2018 č. j. 2 As 116/2017-25
Stručná charakteristika:  Právo na přístup k soudu a na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže. S ohledem na stěžovatelovo duševní postižení soud sice vyslovil jeho vinu, avšak upustil od potrestání a uložil mu ochranné léčení v ambulantní formě. Stěžovatel si nechal v červnu 2016 vyhotovit výpis z evidence Rejstříku trestů, v němž byly údaje o tomto odsouzení uvedeny z důvodu trvajícího ochranného léčení. Stěžovatel je však přesvědčen, že ačkoli jsou údaje v jeho výpisu z evidence Rejstříku trestů v souladu se zákonem, tento stav je důsledkem protiústavního ustanovení obsaženého v trestním zákoně, a tedy protiprávní. Obrátil se proto na správní soudy s žalobou proti nezákonnému zásahu, kterým je dle názoru stěžovatele uvedení informace o jeho odsouzení ve výpisu z evidence Rejstříku trestů. Ve svém podání stěžovatel označil za protiústavní ustanovení § 105 odst. 7 trestního zákoníku, podle něhož „odsouzení nelze zahladit, nebylo-li dosud vykonáno nebo jinak ukončeno uložené ochranné opatření; toto ustanovení se přiměřeně použije i tam, kde trestní zákon stanoví, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.“ Tato právní norma dle stěžovatele diskriminuje pachatele se zdravotním postižením ve srovnání se zdravými pachateli. Pokud by se totiž stěžovatel dopustil téhož trestného činu nikoli pod vlivem duševního postižení a nebyl by tedy žádný důvod ukládat mu ochranné opatření, pak by se na něj při upuštění od potrestání hledělo, jako by nebyl trestán. Zároveň se v Rejstříku trestů neevidují ochranná opatření ukládaná samostatně při zastavení trestního stíhání u pachatelů úplně nepříčetných. Krajský soud v Praze žalobu zamítl. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a žalobu stěžovatele sám odmítl. V odůvodnění uvedl, že ačkoli byla žaloba z hlediska náležitostí perfektní, stěžovatel zvolil nesprávný žalobní typ. Dle Nejvyššího správního soudu byla správným žalobním typem žaloba proti nečinnosti správního orgánu.

Stěžovatel namítá, že zásahovou žalobu zvolil jako jedinou možnou, protože měl za to, že výpis z Rejstříku trestů není rozhodnutím. S údaji ve výpisu stěžovatel nepolemizoval, upozorňoval pouze na důsledky zásahu, které byly vyvolány konkrétním ustanovením zákona, jež promítalo tyto údaje do výpisu z Rejstříku trestů. Žaloba stěžovatele se přitom od samého počátku domáhala pouze a výlučně určení, že zásah byl nezákonný; nedomáhala se zákazu. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení tohoto práva spočívá dle stěžovatele v tom, že mu byla v rozporu se zákonem odepřena spravedlnost a soud odmítl rozhodnout o otázce, o které podle zákona byl povinen rozhodnout.