Přehled jednání Ústavního soudu pro 41. kalendářní týden roku 2019

04.10.2019

 

 III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2019 08:30 do: 09.10.2019 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1576/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. února 2019 č. j. 64 EXE 3325/2017-175 a příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. ledna 2019 č. j. 174 EX 599/17-76, vydaného soudním exekutorem Mgr. Dušanem Šnaiderem
Stručná charakteristika:  právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů:  R. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil na majetek stěžovatele exekuci a pověřil jejím vedením soudního exekutora. Posléze Krajský soud v Ostravě oznámil v insolvenčním rejstříku zahájení insolvenčního řízení se stěžovatelem. Krajský soud zjistil stěžovatelův úpadek, povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Exekutor svou pohledávku nepřihlásil. Následně krajský soud vzal na vědomí stěžovatelovo oddlužení a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahovalo také  na  věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Poté vydal soudní exekutor usnesení, kterým z důvodu osvobození stěžovatele od placení pohledávek insolvenčním soudem zastavil exekuci nařízenou usnesením obvodního soudu. Dále rozhodl, že mu je stěžovatel povinen zaplatit částku 9 377,50 Kč na nákladech exekuce. Následně podal návrh na nařízení exekuce pro jeho pohledávku ve výši 9 377,50 Kč proti stěžovateli z titulu náhrady nákladů exekuce. Vedením této exekuce obvodní soud pověřil jiného soudního exekutora. Stěžovatel neúspěšně navrhoval zastavení této exekuce. Následně soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce uložil stěžovateli povinnost uhradit náklady exekuce ve výši 0 Kč a  náklady oprávněného soudního exekutora ve výši 1 270,50 Kč. Tento příkaz k úhradě nákladů exekuce je napaden ústavní stížností. V řízení o  námitkách obvodní  soud potvrdil zmíněný příkaz k úhradě nákladů exekuce. I toto usnesení obvodního soudu je napadeno ústavní stížností. Obvodní soud v něm uvedl, že exekutor disponoval vůči stěžovateli exekučním titulem pro svou pohledávku ve výši 9 377,50 Kč, jež se stala pravomocnou a vykonatelnou až po pravomocném skončení stěžovatelova insolvenčního řízení. Proto se na ni nevztahuje osvobození stěžovatele od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení.

source site Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že soudní exekutor se svým příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 1. 2019 odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a nerespektoval smysl institutu oddlužení, jímž je osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek, a to i těch, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač přihlášeny být mohly. Dle názoru stěžovatele neměla být exekuce vůbec vedena a v ní neměl být vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce.


Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2019 09:00 do: 09.10.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 4/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
Označení navrhovatelů:  III. senát Ústavního soudu
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Okresního soudu v Nymburce usnesením přiznal stěžovatelce jako advokátce odměnu za její zastupování M. R. jako žalované (toho času neznámého pobytu), neboť podle § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský  soudní  řád, ve znění pozdějších předpisů, platí advokátovi jeho hotové výdaje a odměnu za  zastupování stát. Okresní soud vyčíslil odměnu opatrovníka (stěžovatelky) na částku 14 759,48 Kč (za čtyři úkony právní služby, kdy hodnota jednoho úkonu je 2 544 Kč). Naproti tomu okresní soud stěžovatelce nepřiznal odměnu za jeden vyúčtovaný úkon, a to za studium spisu, neboť v daném případě nešlo podle jeho názoru o úkon právní služby. Stěžovatelka se proto odvolala. Krajský soud napadené usnesení okresního soudu změnil tak, že výši odměny stěžovatelky stanovil na částku 4 880 Kč, jinak rozhodnutí potvrdil. Okresní soud podle krajského soudu při vyčíslení odměny opatrovnice pochybil, když jí za jeden úkon právní služby přiznal odměnu ve výši 2 544 Kč, neboť podle § 9 odst. 5 a § 7 bod druhý a § 12a odst. 1 relevantního znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činí odměna za jeden úkon právní služby 400 Kč. Krajský soud se naopak s okresním soudem ztotožnil v nepřiznání odměny za další úkon (za studium spisu), neboť ten je součástí úkonu „příprava a převzetí zastoupení“. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především uvádí, že přiznání odměny za zastupování ve věci o zaplacení částky 51 874,32 Kč ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby s odůvodněním, že jde o ustanoveného opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám, je v rozporu se zásadou spravedlivé odměny za vykonanou práci. Stěžovatelka fakticky vykonávala zastoupení v řízení o zaplacení výše uvedené částky a byla v zastupování převážně úspěšná. Stěžovatelce tak měla být podle jejího názoru přiznána odměna za jeden úkon právní služby z předmětu řízení (tedy z částky 51 874,32 Kč), a nikoliv podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu.

Podle názoru III. senátu Ústavního soudu není ve věci použité ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v souladu s ústavním pořádkem, neboť porušuje, mimo jiné, princip akcesorické rovnosti podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 26 odst. 3 Listiny, podle jehož věty první platí, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Tato skutečnost (tedy rozpor s principem akcesorické rovnosti) se projevuje zakotvením zvláštních podmínek odměňování v § 9 odst. 5 advokátního tarifu, podle něhož platí, že „[p]ři výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat1b), se považuje za tarifní hodnotu částka 1000 Kč“. Proto III. senát řízení o ústavní stížnosti přerušil a předložil plénu Ústavního soudu návrh na zrušení předmětného ustanovení.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2019 14:00 do: 09.10.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1692/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2019, č. j. 12 To 120/2019-218, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. března 2019, č. j. 4 T 5/2019-198
Stručná charakteristika:  vazba - důvody
Označení navrhovatelů:  J. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Příbrami vzat do vazby. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, ve které upozorňoval na to, že usnesením Krajského soudu v Praze 7. 3. 2019 byl ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami propuštěn z vazby na svobodu, když bylo vyhověno jeho stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě ze dne 17. 1. 2019. Následně byl stěžovatel na základě příkazu k zatčení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami zadržen před branami Vazební věznice v Praze – Ruzyni policií a opětovně byl vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu, a to údajně v té samé věci, ve které byl krajským soudem propuštěn a ve které byl ve vazbě již více než rok. Krajský soud v Praze stížnost zamítl. Učinil tak z toho důvodu, že okresní soud v mezidobí stěžovatele pravomocně odsoudil pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, výkon tohoto trestu byl nařízen a stěžovatel do něj převeden.

Stěžovatel má za to, že napadenými usneseními došlo k překročení rámce rozhodování o omezení osobní svobody, neboť stěžovatel byl jimi vzat do vazby pro tentýž skutek již podruhé, a to ze stejného důvodu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení okresního soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2019 14:30 do: 09.10.2019 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 471/19Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2018 č. j. 53 Co 395/2018-13Stručná charakteristika:  právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  CALLISTO WOOD, spol. s r.o. v likvidaci, zastoupená Mgr. Josefem Smutným, advokátem, sídlem třída Míru 92, Pardubice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo změněno rozhodnutí soudního exekutora tak, že stěžovatelce nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce. Celkovou výši nákladů vyčíslil soudní exekutor na částku 13 746 Kč.

Podle stěžovatelky městský soud zcela vykročil z rámce správné a ústavně konformní interpretace procesních pravidel a napadeným rozhodnutím porušil její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka namítá, že v rozporu s právem na spravedlivý proces jí nebylo doručeno odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora o nákladech řízení. Protože městský soud před vydáním napadeného rozhodnutí ani nenařídil jednání, stěžovatelka neměla žádnou možnost předložit městskému soudu své argumenty. Stěžovatelka dále uváděla, že dle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož městský soud oprávněné stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.