Přehled jednání Ústavního soudu pro 32. kalendářní týden roku 2019

02.08.2019

follow url  III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.08.2019 14:00 do: 06.08.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 177/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2018 č. j. 44 Co 403/2018-54, a s ní spojeném návrhu na zrušení čl. V bodů 6. a 13. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu - soudní poplatek
Označení navrhovatelů:  Mgr. Z. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Krajského soudu v Brně byl v řízení o zaplacení 78 164 Kč s příslušenstvím (podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) zamítnut návrh stěžovatele jako žalobce na vrácení soudního poplatku z odvolání. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při jednání stěžovatel podal návrh na vrácení zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč s tím, že tento poplatek zaplatil neoprávněně. Krajský soud jako soud poplatkový a příslušný k rozhodnutí o vrácení poplatku podle § 3 odst. 2 a § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vrácení poplatku, neboť odvolání v dané věci bylo podáno po účinnosti novely zákona o soudních poplatcích – zákona č. 296/2017 Sb., kterým byla do sazebníku soudních poplatků vložena nová položka 8a, dle které se za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, vybere soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Krajský soud dále uvedl, že pojem „návrh na zahájení řízení“ je třeba z pohledu zákona o soudních poplatcích vykládat tak, že za řízení je považováno jak řízení o žalobě, tak řízení o odvolání či dovolání (viz § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Odvolací řízení bylo zahájeno po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., tj. po 30. 9. 2017 a proto byl poplatek již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích vyměřen správně.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud se dopustil nepřípustné svévole, protože použil zákonnou úpravu způsobem extrémně rozporným s jejím obsahem. Stěžovatel uvádí, že krajský soud mu určil povinnost zaplatit soudní poplatek, přestože tato povinnost není v zákoně stanovena. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Se svou ústavní stížností spojil návrh na zrušení bodů 6. a 13. v čl. V zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2019 08:30 do: 09.08.2019 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 2589/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017 č. j. 29 ICdo 26/2015-31, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2014 č. j. 11 VSOL 145/2014-18 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2014 č. j. 26 ICm 176/2014-10 (KSBR 26 INS 21585/2013)
Eventuální akcesorické návrhy:  návrh na zrušení části ustanovení § 410 odst. 2 věty první zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017, vymezené slovem „nezajištěného“
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  L. T. a V. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Krajského soudu v Brně byla podle § 160 odst. 1, 2 a 4 insolvenčního zákona odmítnuta žaloba stěžovatelů na určení, že pohledávka obchodní korporace RM investiční družstvo (věřitel), je co do pravosti v dílčích pohledávkách č. 2 až 6 zcela a co do výše 94 147 Kč u dílčí pohledávky č. 1 a co do vykonatelnosti zcela popřena stěžovateli (jako dlužníky) právem, a dále jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelé popřeli pohledávku zajištěného věřitele, což vzhledem k § 410 odst. 2 insolvenčního zákona nemá žádné účinky, a tudíž nejsou ani osobami oprávněnými k podání žaloby o určení pohledávky. K odvolání stěžovatelů ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. I vrchní soud dospěl k závěru, že z § 410 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění účinném ke dni konání prvního i druhého přezkumného řízení) plyne, že pouze popření pohledávky nezajištěného věřitele má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Stěžovatelé toto usnesení vrchního soudu napadli dovoláním, které však Nejvyšší soud usnesením odmítl s tím, že není přípustné, neboť řešení v dovolání předestřené otázky odvolacím soudem je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

source site Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu. S ústavní stížností spojili návrh na zrušení slova „nezajištěného“ v § 410 odst. 2 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017, resp. § 410 odst. 5 věty první insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 5. 2019. Plénum Ústavního soudu v nálezu ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 2/19 vyslovilo, že toto ustanovení bylo v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (tisková zpráva a nález jsou dostupné zde: https://bit.ly/2XJ91UZ ).