Přehled jednání Ústavního soudu pro 3. kalendářní týden roku 2020

10.01.2020

 III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.01.2020 15:00 do: 14.01.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1598/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2019 č. j. 34 C 62/2018-60
Stručná charakteristika:  kolektivní správa autorských práv
Označení navrhovatelů:  CHARLEY FASHION s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka provozuje obchod s oblečením, ve kterém byly v srpnu 2015, červnu 2016 a únoru 2017 provedeny spolkem OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z. s. (v tomto řízení vedlejší účastník řízení) kontroly, při nichž bylo zjištěno užití reprodukované hudby prostřednictvím rádia (zvukového přístroje včetně dvou reproduktorů). Z těchto kontrol byl pořízen audiovizuální záznam. Vedlejší účastník se posléze žalobou domáhal po stěžovatelce vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo v daném období vzniknout v důsledku užívání chráněných autorských děl. Městský soud v Praze žalobě vyhověl a přiznal vedlejšímu účastníkovi částku 9 628 Kč s příslušenstvím.

go Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry městského soudu, který dle jejího názoru rozhodl ve věci na základě nedostatečných a nekvalitně pořízených důkazů (záznamy z kontrol), z nichž nebyla prokázána přítomnost zdroje reprodukce hudby a osoba vlastníka tohoto zdroje. Stěžovatelka je přesvědčena, že městský soud v napadeném rozsudku při hodnocení, zda bylo zasaženo do majetkového práva autorského nebo majetkového práva souvisejícího s právem autorským, nezkoumal všechny atributy, jak je jmenoval Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 1. 2015 sp. zn. II.  ÚS 2186/14, především se nevypořádal s otázkou tzv. volného užití podle § 30 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka dále poukazuje na nález sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014, podle kterého za veřejné zpřístupnění autorských práv prostřednictvím šíření rozhlasového signálu nelze pokládat situaci, kdy podnikatel sice ve své provozovně zpřístupňuje ve prospěch svých zákazníků tento signál, ale s ohledem na předmět jeho podnikání nelze předpokládat, že zákazníci věnují šířenému signálu skutečnou pozornost, a že šíření tohoto signálu má pozitivní vliv na výdělek podnikatele.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.01.2020 15:30 do: 14.01.2020 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 389/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. listopadu 2018 č. j. 8 As 215/2018-47 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. srpna 2018 č. j. 25 A 76/2018-8
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Zdenka Šillerová
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí (vedlejší účastník řízení) vydal v souvislosti s podnětem stěžovatelky k nařízení odstranění stavby sdělení, ve kterém stěžovatelce oznámil, že nejsou důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby. Stěžovatelka poté podala Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje žádost, aby učinil opatření proti nečinnosti. Krajský úřad sdělením ze stěžovatelce oznámil, že neshledal důvody k opatření proti nečinnosti, neboť městský úřad postupoval správně. Stěžovatelka proto podala Krajskému soudu v Ostravě žalobu proti nečinnosti správního orgánu, kterou se domáhala uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi vydat rozhodnutí, kterým nenařídí odstranění stavby povolené společným územním rozhodnutím a stavebním povolením. Krajský soud usnesením žalobu odmítl a stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Dle názoru krajského soudu je žaloba nepřípustná. Stěžovatelka totiž podala vedlejšímu účastníkovi podnět k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, na jehož zahájení však neexistuje právní nárok. Jelikož k zahájení řízení o odstranění stavby vedlejším účastníkem v dané věci nedošlo, nebyly splněny podmínky řízení, neboť k vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení může soud správní orgán zavázat pouze v případě, bylo-li již správní řízení zahájeno. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl a současně jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení rovněž nepřiznal.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že se ani krajský soud, ani Nejvyšší správní soud nezabývaly přípustností žaloby, jde-li o podnět k zahájení řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, kdy je řízení o odstranění stavby řízením zahajovaným z úřední povinnosti; podle stěžovatelky je povinností stavebního úřadu takové řízení zahájit, zjistí-li, že jsou k tomu splněny podmínky. Dle stěžovatelky došlo – s ohledem na její potenciální účast v řízení o odstranění stavby, která závisí na výsledku jiného řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě – postupem soudů k porušení jejího práva na soudní ochranu a k zásahu do její právní sféry.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.01.2020 09:30 do: 15.01.2020 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1244/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 586/2018-83 ze dne 2. 1. 2019 a proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 3 Nt 201/2018-27 ze dne 19. 11. 2018
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  J.N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Policejní orgán zahájil proti stěžovateli úkony trestního řízení pro přečin porušování domovní svobody a přečin nebezpečného vyhrožování. Posléze pak rozhodl o odložení věci z důvodu nepříčetnosti stěžovatele. Následně státní zástupce Okresního státního zastupitelství Ústí nad Labem podal k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem návrh na uložení ústavního ochranného léčení. Okresní soud v Ústí nad Labem dne 6. 11. 2018 ustanovil stěžovateli obhájce. Obhájce činil následně v průběhu řízení úkony, například se účastnil veřejného zasedání dne 19. 11. 2018. Okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením uložil stěžovateli ústavní ochranné léčení. Důvod pro uložení ústavní ochranné léčby spočívající v nebezpečnosti stěžovatele pro společnost byl soudem shledán s ohledem na znalecký posudek. Stěžovatel na místě podal proti napadenému usnesení okresního soudu stížnost. Stěžovatel rovněž zaslal soudu přípis ze dne 20. 11. 2018 nazvaný jako „žádost o odvolání ustanoveného obhájce“ s tím, že se hodlá bránit sám, neboť obhajobu prostřednictvím obhájce považuje za neefektivní. Od vydání napadeného usnesení okresního soudu neučinil obhájce stěžovatele v řízení až do rozhodnutí krajského soudu žádný úkon. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele v neveřejném zasedání. Ztotožnil se se závěry okresního soudu a označil je za správné a souladné se zákonem. Poučení o opravném prostředku v usnesení krajského soudu zní tak, že proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, aniž by jakkoli byla zmíněna možnost podat dovolání.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že se podle jeho názoru obecné soudy nevypořádaly s otázkou, zda nebezpečí, které v případě jeho pobytu na svobodě hrozí, je natolik závažné, aby bylo nezbytné uložit ochranné léčení v ústavní formě. Dále namítá rozpor s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3976/17 ze dne 24. 4. 2018, který konstatuje, že opomenutí povinnosti poskytnout řádné poučení účastníkům o procesních právech je porušením práva na spravedlivý proces. Stěžovatel uvádí, že v napadeném usnesení krajského soudu nebyl poučen o možnosti podat dovolání a v důsledku toho mu byla odepřena možnost se bránit tímto opravným prostředkem.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.01.2020 14:00 do: 16.01.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3073/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2019, sp. zn. 67 To 282/2019
Stručná charakteristika:  podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů:  A. A.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením rozhodl na základě žádosti odsouzeného stěžovatele, že se stěžovatel podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody a odsouzenému stanovil zkušební dobu podmíněného propuštění v trvání sedmi let a současně nad ním vyslovil dohled. Svoje rozhodnutí odůvodnil i tím, že přes trestní minulost odsouzeného i fakt, že již jednou byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn a ve zkušební době selhal, je nutné zohlednit jeho upřímnou lítost nad tím, co v minulosti udělal, ve věznici projevil mimořádnou snahu o bezproblémový výkon trestu, má stabilní rodinné zázemí u manželky s nezletilým synem, podporu rodičů a slíbenou práci. Proti usnesení obvodního soudu podala státní zástupkyně stížnost a na základě této stížnosti Městský soud v Praze rozhodl tak, že se usnesení obvodního soudu zrušil a žádost odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu zamítl.

Stěžovatel zejména namítá, že městský soud nerespektoval zásadu kontradiktornosti trestního řízení, když se stěžovatel reálně neměl možnost argumentům státní zástupkyně a zejména argumentům, které z vlastní iniciativy rozvedl městský soud, účinně bránit. Stížnost státní zástupkyně sice byla obhájci zaslána a stěžovatel se prostřednictvím obhájce vyjádřil k jejímu obsahu ihned následující den, stížnostní soud na existenci tohoto podání vůbec nereagoval a argumenty tam uvedenými se vůbec nezabýval. Městský soud následně v neveřejném zasedání přistoupil ke změně původního kladného rozhodnutí s odkazem na důvody, které soudem prvního stupně nebyly uplatněny. Bez možnosti obrany stěžovatele tak vyhodnotil jiné, nové skutečnosti, které považoval za důležité pro zhodnocení žádosti stěžovatele.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.01.2020 14:30 do: 16.01.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 748/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Stručná charakteristika: náklady řízení - úhrada nákladů státem
Označení navrhovatelů:  Mgr. L. N., zast. JUDr. Václavem Vlkem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel, který je advokátem, vyúčtoval po skončení trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 odměnu ustanoveného obhájce za celkem 98 úkonů právní služby (při sazbě 1 840 Kč za úkon) a paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 760 Kč. Předmětné trestní řízení bylo vedeno pro trestný čin podvodu, přičemž obviněný, jehož byl stěžovatel obhájcem, byl stíhán pouze pro jeden skutek (kterého se měl dopustit spolu s několika dalšími spoluobviněnými) v rámci rozsáhlé trestné činnosti, propojené dvěma hlavními obviněnými. V ostatních skutcích v rámci obžaloby dotyčný nefiguroval a trestní řízení bylo skončeno osvobozujícím rozsudkem ve vztahu k tomuto obviněnému. Obvodní soud přiznal stěžovateli nárok na odměnu a na úhradu hotových výdajů v částce pouze 36 680 Kč. Převážnou část rozdílu mezi požadovanou částkou a částkou přiznanou odůvodnil tak, že se stěžovatel účastnil i úkonů (výslechů), které se sice týkaly předmětného trestního řízení, ale jiných skutků, než ze kterých byl obviněn jeho klient. Tuto účast soud prvního stupně vyhodnotil jakožto nadbytečnou; uvedl, že stěžovatel sice byl zván policejním orgánem na výslechy, policejní orgán ale vždy stěžovatele informoval, jakého skutku se výslech týká, a stěžovatel tedy měl sám vyhodnotit nezbytnost své účasti. Advokát je podle soudu prvního stupně oprávněn, ale nikoli povinen účastnit se plánovaných procesních úkonů, a to i v kontextu povinnosti obhájce postupovat vždy v souladu se zájmem klienta a účelově tak nenavyšovat náklady obhajoby. Proti usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost, v níž napadl způsob určení odměny obhájce a nepřiznání odměny za úkony, spočívající v účasti u výslechů obviněných a svědků. Argumentoval především tím, že byl na jednotlivé výslechy zván policejním orgánem a dále poukázal i na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2025/10 ze dne 14. 10. 2010. Městský soud v Praze jeho stížnost zamítl.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na ochranu vlastnického práva a právo na spravedlivý proces.