Ústavní soud zrušil část advokátního tarifu upravující výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

05.02.2020

go to site  

Ústavní soud, Brno, TZ 7/2020

follow url Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhovělo návrhu III. senátu Ústavního soudu a zrušilo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti  č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob“.

III. senát Ústavního soudu navrhl zrušení části § 9 odst. 5 advokátního tarifu v souvislosti s jím posuzovanou ústavní stížností. V řízení předcházejícím této ústavní stížnosti byl stěžovatel – advokát ustanoven podle § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, opatrovníkem obviněné právnické osoby. Stěžovatel neúspěšně navrhoval, aby mu byla přiznána odměna jako za obhajobu v trestní věci, kterou vyčíslil podle § 10 odst. 3 advokátního tarifu ve výši přesahující třicet tisíc korun. Okresní soud v Ústí nad Labem mu však přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů pouze ve výši 16 819 Kč, protože při výpočtu odměny vyšel z § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že okresním soudem vyčíslená odměna je zcela nedostatečná, protože jako opatrovník právnické osoby vykonával fakticky její obhajobu.

Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2RltVTY ) zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“. V odůvodnění přitom uvedl, že stanovil-li normotvůrce nižší odměnu, kterou obdrží advokát jako opatrovník osoby neznámého pobytu, nezvolil nejšetrnější řešení k dotčeným základním právům – tedy k právu na právní pomoc a k právu získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Zároveň dodal, že tyto důvody neústavnosti mohou dopadat i na jiné části tohoto ustanovení. III. senát Ústavního soudu dospěl k názoru, že neústavnost vykazuje i nyní napadená část ustanovení.

Ústavní soud s poukazem na zmíněný nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 konstatuje, že i v tomto případě byla porušena zásada rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, a to formou závislé činnosti jako zaměstnaný advokát nebo jako advokát vykonávající advokacii formou podnikání. Zásah do těchto základních práv je nutno nazírat rovněž v kontextu práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Stanovil-li totiž normotvůrce výrazně nižší výši odměny pro advokáty jako opatrovníky obviněné právnické osoby, která nemá osobu způsobilou k provádění úkonů v trestním řízení, degradoval tím práci ustanovených advokátů v těchto případech oproti zastupování v případech jiných, a to bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění. Jakkoliv proto Ústavní soud nepochybuje o tom, že kvalita odvedené právní služby advokáta se neodvíjí primárně od výše poskytnuté odměny, je třeba současně respektovat zásadu, podle níž za odvedenou práci má každý právo na spravedlivou odměnu (čl. 28 Listiny), přičemž tato odměna má být v těchto případech za srovnatelnou práci ve srovnatelné výši.

enter site Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/19 je dostupný PDF zde (171 KB, PDF).

source link Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu