Přehled jednání Ústavního soudu pro 7. kalendářní týden roku 2020

07.02.2020

 

 Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.02.2020 14:00 do: 10.02.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 15/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 112 odst. 2 věty první zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Stručná charakteristika: promlčení odpovědnosti za přestupek
Označení navrhovatelů:  Městský soud v Praze
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Městský soud v Praze v souvislosti s u něj vedeným řízením o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy navrhl, aby Ústavní soud zrušil § 112 odst. 2 větu první zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za  přestupky a řízení o nich. Napadené ustanovení je zařazeno do části čtvrté daného zákona nazvané společná, přechodná a závěrečná ustanovení a obsahuje přechodné ustanovení tohoto znění: „Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí.“

Podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zanikla odpovědnost za přestupek uplynutím nejpozději 2 let od jeho spáchání, podle zákona o odpovědnosti za přestupky zanikla nejpozději uplynutím 3 let od jeho spáchání. Tato časová diference způsobila i jiný výsledek při posouzení promlčení odpovědnosti za přestupek dle uvedených zákonů. Zákon o přestupcích platný do 30. 6. 2017 a zákon o odpovědnosti za přestupky účinný od 1. 7. 2017 dávají odlišnou odpověď na otázku, zda ve věci posuzované městským soudem rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci předtím, než došlo k zániku odpovědnosti za přestupek, nebo až po něm. Podle ustanovení, které městský soud navrhuje zrušit, se má užít zákona, který je v dané věci pro obviněného méně příznivý, tj. zákona o odpovědnosti za přestupky, dle nějž by rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci před zánikem odpovědnosti za přestupek, tj. zákona pro obviněného z přestupku méně příznivé.

Městský soud považuje ustanovení § 112 odst. 2 větu první zákona o odpovědnosti za přestupky za rozporné s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, dle něhož se trestnost činu posuzuje dle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a dle něhož se pozdějšího zákona užije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Trestání za správní delikty a přestupky podléhá stejnému režimu jako trestání za trestné činy a také na trestání za přestupky se vztahuje čl. 40 odst. 6 Listiny. Promlčení odpovědnosti za přestupek (stejně jako promlčení trestní odpovědnosti) je institutem hmotného práva, nikoli práva procesního. Městský soud spatřuje smysl čl. 40 odst. 6 Listiny v tom, aby podmínky trestnosti (včetně promlčení) byly pachateli známy již v okamžiku spáchání protiprávního jednání a nemohly být dodatečně zpřísňovány. K výsledku reprobovanému čl. 40 odst. 6 Listiny však směřuje § 112 odst. 2 věta první zákona o odpovědnosti za přestupky ve věci, kterou městský soud posuzuje. Dané ustanovení je natolik jednoznačné, že ho podle názoru městského soudu nelze vyložit ústavně souladným způsobem.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.02.2020 14:00 do: 11.02.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1663/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň-město č. j. 18 C 600/2009-23 ze dne 28. 4. 2010 a č. j. 30 C 101/2010-55 ze dne 7. 5. 2012
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces - jízdy nezletilého načerno
Označení navrhovatelů:  J. P., zast. Mgr. Janem Dobrým
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud Plzeň-město ústavní stížností napadenými rozsudky poté, co jim předcházející elektronické platební rozkazy byly zrušeny z důvodu jejich nedoručení stěžovateli, resp. jeho zákonné zástupkyni (matce), uložil stěžovateli povinnost zaplatit Plzeňským městským dopravním podnikům, a.s., peněžitou částku ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím a peněžitou částku ve výši 4 024 Kč s příslušenstvím, jakož i povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. Žalované částky představují nezaplacené jízdné a přirážku k němu, neboť stěžovatel se dle žalob i odůvodnění napadených rozsudků při vícero cestách prostředky městské hromadné dopravy opakovaně neprokázal pověřenému pracovníkovi dopravních podniků platným cestovním dokladem, čímž porušil povinnost vyplývající z § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že mu byla zcela odňata možnost jednat před soudem. Okresní soud jej o řízení neuvědomil, neumožnil mu vyjádřit se k věci či navrhovat důkazy. Rozsudek mu nebyl doručen. O jeho existenci se dozvěděl až ze srážek ze mzdy prováděných zaměstnavatelem. Stěžovatel v té souvislosti na podporu svých tvrzení odkázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se obdobných případů jízd nezletilých načerno a rozhodování soudů o žalobách s tím souvisejících.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.02.2020 14:30 do: 11.02.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3131/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti platebním rozkazům Okresního soudu Plzeň-město č. j. 61 Ro 2822/2005-5 ze dne 15. 11. 2005 a č. j. 61 Ro 2528/2006-5 ze dne 12. 9. 2006.
Stručná charakteristika:  Ochrana práv dětí a mladistvých.
Označení navrhovatelů:  A. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Pohledávky dopravního podniku vznikly v roce 2005 a 2006, kdy stěžovatelka ve věku 7-8 let sama cestovala prostředkem městské hromadné dopravy v Plzni a na výzvu kontrolního orgánu se nevykázala platným jízdním dokladem. Podle přepravního řádu jí tak v obou případech vznikla povinnost zaplatit cenu jízdného a přirážku. Okresní soud Plzeň - město uložil tehdy nezletilé žalované stěžovatelce, aby zaplatila žalobci pohledávku vždy ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 6 166,50 Kč, Kč, nebo aby podala proti platebnímu rozkazu do 15 dnů od jeho doručení odpor. Platební rozkazy byly doručeny matce nezletilé, odpor nebyl (v obou případech) podán a platební rozkazy tak nabyly právní moci.  Stěžovatelka a její čtyři sourozenci byli rozsudkem okresního soudu z května 2005 svěřeni do výchovy matky a otci byla stanovena povinnost přispívat na jejich výživu. V červnu 2005 okresní soud stanovil nad výchovou nezletilých dohled, v květnu 2008 vydal předběžné opatření, na jehož základě byla stěžovatelka a její tři nezletilí sourozenci předáni do péče dětského diagnostického ústavu, rozsudkem téhož soudu z července 2008 u nich byla nařízena ústavní výchova.

Stěžovatelka namítá, že se o existenci dluhu dozvěděla dne 1. 8. 2019 nahlédnutím do spisů okresního soudu poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce. Ve věci samé stěžovatelka argumentovala tvrzením, že jí v předmětném soudním řízení nebyla poskytnuta řádná ochrana, neboť nebyla plně procesně způsobilá a matka jako její zákonný zástupce, které byly doručeny platební rozkazy, ji zastupovala jen formálně, a zájmy své nezletilé dcery nikterak nehájila. Stěžovatelka je rovněž přesvědčena, že její zájmy a zájmy matky byly ve střetu, neboť rodiče jí nedávali peníze na jízdné a tím dopustili, aby jí vznikl dluh, kterému ani následně nedokázali zabránit. Vzhledem k velmi nízkému věku stěžovatelky se soud neměl spokojit s doručením zákonnému zástupci a s ohledem na ochranu dítěte měl přistoupit k ustanovení opatrovníka.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.02.2020 15:00 do: 11.02.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 905/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018 č. j. 60 Co 340/2018-227 a návrh na zrušení ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces.
Označení navrhovatelů:  Mgr. J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl usnesením tak, že se exekuce zastavuje, žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení a soudní exekutor nemá nárok na náhradu nákladů exekuce. Tyto náklady lze totiž vymoci pouze prostřednictvím zpeněžení zástavy, avšak exekuce prodejem zástavy není proveditelná z důvodu zániku zástavního práva. Vzhledem k tomu neexistuje způsob, jakým by soudní exekutor mohl náklady exekuce vymoci. Krajský soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí okresního soudu poukázal na to, že otázku, zda náklady exekuce lze při exekuci prodejem zástavy vymáhat i jiným způsobem než z výtěžku prodeje zástavy, řešil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4022/2010. Protože zástavní právo zaniklo, byla exekuce podle § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 268 odst. 3 o. s. ř. zastavena, neboť není dán předmět exekuce prodejem zástavy a není tedy v řízení co realizovat. Za situace, kdy nelze v exekuci prodejem zástavy pokračovat pro její zánik a kdy je dovozena povinnost povinného hradit náklady exekuce, by se řízení dostalo do patové situace, neboť zástava již neexistuje a zároveň by nebylo možné exekuci zastavit do doby, než budou uhrazeny náklady exekuce.

Krajský soud dále dospěl k závěru, že exekutor má nepochybně právo, aby za provedenou práci v exekučním řízení dostal zaplaceno, a podle odvolacího soudu mu nelze odepřít odměnu jen z toho důvodu, že již nelze v exekučním řízení pokračovat, neboť zástava zanikla. V tomto konkrétním případě lze založit nový exekuční titul, a proto odvolací soud uložil povinnému zaplatit náklady exekuce. Odměnu exekutora určil podle vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách exekutora. Podle článku II. novelizující vyhlášky č. 441/2016 Sb. se totiž na předmětné řízení, které bylo zahájeno před 1. 4. 2017, použijí ustanovení vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely této vyhlášky. V exekučním řízení nebylo vymoženo nic, exekuce byla zcela zastavena a podle § odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění účinném před 31. 3. 2017, byla exekutorovi přiznána odměna ve výši 3 000 Kč. Vedle toho exekutorovi náleží i náhrada výdajů. Tyto spočívají v nákladech na znalecký posudek ve výši 11 520 Kč. Po navýšení o 21 % daň z přidané hodnoty činí náklady exekuce 17 569 Kč. Odvolací soud proto uložil povinnému povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 17 569 Kč.

Stěžovatel – soudní exekutor - namítá, že při posuzování výše náhrady nákladů exekuce odvolací soud mechanicky aplikoval ustanovení exekučního tarifu, kdy v případě, že nebylo vymoženo v exekuci ničeho, činí výše odměny 3 000 Kč a náhrada výdajů spočívající v nákladech na znalecky posudek ve výši 11 520 Kč a to za situace, kdy bylo zřejmé, že exekuce bude zastavena a účinky příkazu k úhradě nákladů exekuce včetně ústavně konformně stanovených nákladů exekuce zanikají. Stěžovatel poukazuje na základní principy způsobu stanovení nákladů exekuce obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06, podle nichž konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Stěžovatel ke své stížnosti připojil návrh na zrušení ust. § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu.


click here I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.02.2020 15:30 do: 11.02.2020 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3241/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2019 č. j. 101 Co 137/2019-774.
Označení navrhovatelů:  M. Ř.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím Okresního soudu Praha západ byla nezletilá dcera a nezletilý syn svěřeni pro dobu před rozvodem manželství i pro dobu po rozvodu manželství do výchovy matky; byla upravena pravidla a rozsah styku s otcem tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý sudý týden v roce, a to v sobotu od 10 hodin do 19 hodin a v neděli od 10 hodin do 18 hodin; dále mu bylo stanoveno výživné. Napadeným rozsudkem odvolacího Krajského soudu v Praze bylo změněno prvostupňové rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilými dětmi tak, že otec je oprávněn se s nimi stýkat v sudém týdnu v kalendářním roce vždy od soboty od 9:00 hodin do neděle do 17:00 hodin; v každém sudém kalendářním roce o školních jarních prázdninách od soboty předcházející těmto prázdninám od 9:00 hodin do soboty po uplynutí 1 týdne do 17:00 hodin; v období letních (hlavních) školních prázdnin v každém sudém roce od 1. 7. od 9:00 hodin do 7. 7. do 17:00 hodin a od 1. 8. od 9:00 hodin do 7. 8. do 17:00 hodin a v každém lichém roce od 15. 7. od 9:00 hodin do 22. 7. do 17:00 hodin a od 15. 8. od 9:00 hodin do 22. 8. do 17:00 hodin; v každém kalendářním roce v období vánočních školních prázdnin dne 25. 12. od 9:00 hodin do 18:00 hodin.

Stěžovatelka zejména namítá, že v řízení byl upřednostněn zájem otce před zájmy nezletilých dětí, závěry odvolacího soudu jsou v hrubém rozporu se zájmy nezletilých, jakož i se zjištěními učiněnými v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud sice v rámci řízení zjišťoval názor nezletilých, avšak rozsudkem následně rozhodl v rozporu s tím, jak svůj názor a svá přání nezletilí v rámci řízení vyjádřili. Nadto odvolací soud opomenul hodnotit názor nezletilých dětí s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2020 14:00 do: 12.02.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 78/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 213 C 47/2017-130 ze dne 10. 10. 2018, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Mgr. Bc. P. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastnice se zabývá mimo jiné korekturami textů a tuto službu nabízí na svých webových stránkách. Na začátku dubna 2017 se na ni e-mailem obrátil stěžovatel a objednal si u ní jazykovou korekturu své diplomové práce. Vedlejší účastnice zaslala e-mailem stěžovateli upravený text diplomové práce. Podle stěžovatele však nebyla korektura provedena řádně. Proto stěžovatel nezaplatil sjednanou cenu a vady reklamoval. Vedlejší účastnice mu poskytla slevu, stěžovatel nicméně na konci dubna 2017 od smlouvy odstoupil, aniž by vedlejší účastnici za korekturu cokoliv uhradil. Vedlejší účastnice se poté domáhala žalobou zaplacení 2 399 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel argumentoval, že není naplněn žádný z důvodů dle § 1837 občanského zákoníku, pro který by jako spotřebitel nemohl odstoupit od smlouvy. Okresní soud v Kladně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě vedlejší účastnice a uložil stěžovateli povinnost zaplatit jí 2 399 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 15 308,22 Kč. Podle okresního soudu byla mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí uzavřena smlouva o dílo, které stěžovatel převzal, avšak nezaplatil za něj. Stěžovatel podle okresního soudu neprokázal, že by dílo – tedy provedená jazyková korektura stěžovatelova textu – mělo vady. Tvrzení vedoucího diplomové práce o jazykových nedostatcích diplomové práce nepovažoval okresní soud za věrohodný důkaz. Odstoupení od smlouvy bylo podle okresního soudu neplatné, „neboť nelze logicky odstoupit od smlouvy, když si strany smlouvy již nemohou vzájemně vrátit plnění.“ Obdobně by podle okresního soudu nemohl objednatel odstoupit od smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo upečení dortu, poté, co by dort snědl. Nakonec okresní soud poučil stěžovatele, že proti jeho rozhodnutí není podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu přípustné odvolání.

Podle stěžovatele bylo napadeným rozsudkem porušeno právo na ochranu spotřebitele podle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel namítá, že okresní soud nepřihlédl k platné právní úpravě, která transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel uvádí, že podle této úpravy měl právo odstoupit od distanční smlouvy, a že ho navíc vedlejší účastnice o tomto právu nepoučila, takže lhůta pro odstoupení se prodloužila o jeden rok.