Ochrana spotřebitele u smluv uzavíraných na dálku

12.02.2020

Ústavní soud, Brno, TZ 10/2020

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně, kterým bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

go to link

Stěžovatel se obrátil na vedlejší účastnici, která na svých webových stránkách nabízela korektury textů, a prostřednictvím e-mailu si u ní objednal jazykovou korekturu své diplomové práce. Když obdržel svůj text zpátky, dospěl k závěru, že jazykové úpravy nebyly provedeny řádně. Proto vedlejší účastnici nezaplatil sjednanou cenu a vady reklamoval. Vedlejší účastnice mu sice poskytla slevu, avšak stěžovatel se přesto rozhodl od smlouvy odstoupit, a tak vedlejší účastnici nic neuhradil. Ta se proto zaplacení ceny za korektury domáhala na stěžovateli žalobou. Okresní soud vyhodnotil stěžovatelovo odstoupení od smlouvy jako neplatné a žalobě vedlejší účastnice vyhověl. Podle okresního soudu logicky nelze odstoupit od smlouvy, pokud si už její strany nemohou vzájemně vrátit plnění – obdobně dle okresního soudu nemůže objednatel odstoupit od smlouvy o upečení dortu poté, co dort sní.

Ústavní soud se nezabýval tím, nakolik je vhodné využívat při zpracování diplomových prací takových služeb, jaké si objednal stěžovatel. Soustředil se na otázku, zda okresní soud neporušil stěžovatelova základní práva při posuzování jeho závazků jako spotřebitele vůči vedlejší účastnici. Ústavní soud ve své judikatuře zdůraznil, že spotřebitelům jako slabší straně náleží ve vztazích s podnikateli zvýšená míra ochrany. Ochrana spotřebitele je navíc zaručena v čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie. V souladu s těmito principy a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů poskytuje česká právní úprava spotřebitelům zvláštní ochranu i v případech, kdy uzavírají smlouvy na dálku – například prostřednictvím e-mailu, jako to učinil stěžovatel. Ústavní soud se problematikou ochrany spotřebitele v souvislosti se smlouvami uzavíranými na dálku zabýval v nedávném nálezu sp. zn. II. ÚS 2778/19 (text nálezu a tisková zpráva jsou dostupné zde: https://bit.ly/2vpHzy6 ) a z jeho závěrů vyšel i v projednávaném případě.

Prodej zboží i poskytování služeb na základě smluv uzavíraných na dálku jsou specifické tím, že spotřebitel nemá před uzavřením smlouvy možnost si ve skutečnosti prohlédnout dané zboží anebo se seznámit s vlastnostmi dané služby. Aby byla tato nevýhoda vyvážena, přiznává právní úprava spotřebiteli v těchto případech právo ve lhůtě 14 dnů od smlouvy odstoupit.

V některých případech podnikatel poskytne spotřebiteli sjednanou službu nebo mu například dodá digitální obsah dříve, než uplyne lhůta pro odstoupení. Právní úprava na tuto možnost pamatuje. V takové situaci spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy, avšak pouze za předpokladu, že dal výslovný souhlas s plněním před uplynutím lhůty pro odstoupení a že byl ze strany podnikatele poučen, že po poskytnutí služby nebo dodání digitálního obsahu nebude moci odstoupit od smlouvy. Nejsou-li splněny tyto podmínky, může spotřebitel odstoupit od smlouvy i poté, co mu byla poskytnuta služba či dodán digitální obsah. Podnikatele tak stíhají nepříznivé důsledky toho, že spotřebitele řádně nepoučil.

see url Okresní soud se ve svém posouzení omezil na to, že si stěžovatel a vedlejší účastnice nemohou vzájemně vrátit plnění. Nezohlednil však zvláštní právní úpravu, která slouží k zajištění ochrany spotřebitele, i když se jí stěžovatel výslovně dovolával. Svým rozsudkem tak porušil právo stěžovatele na soudní ochranu. Sporem se proto bude muset zabývat znovu a zohlednit přitom ustanovení týkající se ochrany spotřebitele.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19 je dostupný PDF zde (160 KB, PDF).